Nejpodstatnější v životě tušíme, nevidíme dál než zase stopy. Jak nalézat ve světě krásu? Jsme uživatelé předmětů civilizace a žijeme v prostředí, jehož principu fungování přestáváme rozumět. Pomůže digitální komunikace, kdy máme vše jako na dlani? Možná svět bude jedinou vesnicí a začnou se zaoblovat jeho hrany. Zdaleka to není jisté. Život je prolínáním témat, střídáním obrazů i chronologie děje. Jak ho zaznamenat? Člověče, říkám srdci, buď ve mně blíž, nabádá autor. Poznání je poezií myšlení, imaginativní kubismus je trvalá výzva. K čemu by byli básníci, kdyby k současnosti mlčeli? Ždichyncova novější umělecká výpověď vyklenula ve dvě roz¬sáhlé, do určité míry a v jistém smyslu až monumentální knižní syntézy, vznikající z valné části v několika nedávno uplynulých letech. Nejprve v básnický opus příznačně nazvaný Hamlet v tekuté době (2017) a nedlouho poté předkládaný svazek poetických i nepoetických meditací a maxim se souměřitelně emblematickým názvem Hranatej svět, lyrický opus oplývající vůlí k filosofování a k poznávání (či k poznání) nepochybně ze všeho nejvíce ztělesňuje tvůrčí svár sebereflektu¬jící lidské bytosti s marasmaticky se přikulujícím světem reflexeprostým a reflexe samozbavovaným, jehož hodnotová nestmelenost je ještě obludnější než všelijaké kulaté čtverce současné pseudokracie..., píše v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora? Aby člověk žil ve víře a nejenom přežíval, potřebuje k tomu pravdu: chtít lepší svět.