Operace Galvanic – vylodění sboru námořní pěchoty Spojených států a armádních jednotek 5. obojživelného sboru na Gilbertových ostrovech – začala v časných ranních hodinách 20. listopadu 1943 mohutným bombardováním drobného ostrova Betio na západní straně atolu Tarawa. Znamenala začátek amerického postupu „ostrovními skoky“ napříč středním Pacifikem severním směrem na Kwajalein, Saipan, Guam, Peleliu, Iwo Jimu a na strategickou Okinawu. Nebýt shozu atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, skončila by tato ofenzíva invazí na hlavní japonskou pevninu za cenu nevypočitatelných amerických a spojeneckých ztrát.
Atol Tarawa byl vybrán jako počáteční bod této mohutné akce. Bylo nutné projít tvrdými lekcemi ve vyloďování na silně opevněných ostrovních březích, při nichž zahynulo mnoho vojáků. Tento příběh vypráví o tomto začátku a o lidech kteří – navzdory omylům a chybným výpočtům nevyhnutelných při každé průkopnické operaci – dokázali, že to je možné. Japonský velitel Tarawy, kontraadmirál Šibasaki, prohlásil: „Američané nemohou dobýt Tarawu ani s milionem vojáků za sto let.“ Ti to však dokázali za pouhých 76 hodin v bitvě, která počtem ztrát utrpěných a způsobených na dobbytém území byla jednou z nejkrvavější v celé světové válce.
