Jaderný fyzik František Janouch (* 1931) je bezesporu jednou z nejvýznamnějších osobností českého veřejného a společenského života druhé poloviny 20. století. Vystudoval v Sovětském svazu, byl přítelem jaderného fyzika Andreje Sacharova. Pracoval ve výzkumném ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy. Po roce 1968 se stal ve své vlasti personou non grata, byl zbaven možnosti pracovat ve svém oboru a byl pronásledován. Od dětství byl blízkým přítelem Františka Kriegla, který v srpnu 1968 jako jediný člen československé delegace ÚV KSČ v Moskvě odmítl podepsat tzv. moskevský protokol. Na začátku 70. let odešel František Janouch do exilu, usadil se se dvou ženou Adou Kolmanovou a dětmi Kateřinou (spisovatelkou) a Erikem (architektem) ve Švédsku. Tam založil Nadaci Charty 77, která významně přispěla k obnově svobody a demokracie v naší zemi. Po roce 1989 nadace vyvíjí mimořádně záslužnou práci v humanitární oblasti, podílela se mj. na zakoupení Leksellova Gamma nože v nemocnici Na Homolce. František Janouch významně přispěl k udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi. Napsal a editoval řadu cenných knih a vydal několik svazků své koredpondence (s Václavem Havlem, Ludvíkem Vaculíkem, Františkem Krieglem, Jiřím Pelikánem). Rozsáhlou knihu pamětí Nikdy jsem se nenudil s ním připravila k vydání a ediční poznámkou a jmenným rejstříkem opatřila Milena Vojtková. Kniha vychází s cennou fotografickou přílohou v koedici s Nadací Charty 77.
