Moje pravidla hry

Autor této knížky jako nejzasvěcenější průvodce fotbalovým světem vede čtenáře od jednoho neopakovatelného večera v Japonsku k začátkům rozhodcovské kariéry do rodné Boloně a zase zpět na nejslavnější světové stadiony. A hned na začátku dává vědět, že je svůj:

Je na místě vyvracet zakořeněné fráze, mezi něž patří populární myšlenka, že nejlepší rozhodčí je ten, kterého není vidět. Mnohokrát jsem se nad ní zamýšlel, ale nedokážu s ní souhlasit, neboť pískání neznamená hru na schovávanou. Správnější by bylo tvrdit, že nejlepší rozhodčí je ten, který nejméně chybuje, ale i to je banalita a samozřejmost. Hovořme tedy především o odvaze a doceňujme odvahu činit obtížná a důležitá rozhodnutí — tak důležitá, že staví rozhodčího do světla, v němž je viděn a stává se jedním z aktérů zápasu. Nejlepší rozhodčí je ten, který má odvahu řešit vzniklý problém.

To je Pierluigi Collina, charismatický (i kvůli svému zjevu, pro který nemůže být neviděn) a vysoce oceňovaný (i když vidět je). V Mých pravidlech hry nerazí vlastní pravidla fotbalu, jak by titul mohl naznačovat, ale osvětluje zásady a zvyky, díky jejichž dodržování se vypracoval až k řízení finále mistrovství světa i Ligy mistrů a nespočtu dalších prestižních utkání. Collina hovoří o sobě, o světě rozhodčích, o poctivosti, odvaze a fotbalové vášni.

České vydání Mých pravidel hry vychází s předmluvou Evžena Amlera, mezinárodně nejúspěšnějšího českého fotbalového rozhodčího posledních let.



Překlad: Jan Mattuš