Záznamy začínají událostmi prusko-rakouské války a pruskou okupací Čech, kdy Kalousek dokončil svá studia na filozofické fakultě pražské univerzity. S mimořádnou otevřeností zde líčí své zážitky, pocity, úvahy a plány týkající se výběru budoucí manželky i jeho vztahu k rodině Františka Ladislava Riegra, u které pravidelně pobýval na jejich zámku Maleč. Na počátku 70. let Josef Kalousek jako čerstvý doktor filozofie podpořil svým spisem České státní právo snahu české politické reprezentace o státoprávní vyrovnání v podobě tzv. fundamentálních článků, jejichž krach a pád Hohenwartovy vlády znamenal i konec Kalouskových nadějí na brzké získání profesury českých dějin. Dalších deset let se musel živit jako učitel a redaktor staročeských deníků, mezitím se oženil a narodili se mu oba synové. Teprve s rozdělením univerzity v roce 1882 vznikla na české filozofické fakultě katedra českých dějin, na kterou nastoupil dlouholetý docent Josef Kalousek. Své působení na fakultě, v historické obci i v českém veřejném životě zachycuje bez zábran, jízlivě charakterizuje své názorové oponenty ve sporu o pravost Rukopisů, podrobně zachycuje své vědecké ambice a nakonec i trpce přiznává, že nestihne vše, co si v životě předsevzal. Závěrečná léta života jsou zaznamenána již jen útržkovitě. Deníky Josefa Kalouska jsou významným pramenem nejen k politickým dějinám a dějinám české vědy druhé poloviny 19. století, ale poskytují cenné svědectví pro dějiny každodennosti a životního stylu vzdělanostní elity české společnosti. Kritická edice deníků je doplněna rozšířeným jmenným rejstříkem, obrazovou přílohou a genealogickými tabulkami Kalouskovy rodiny.
