V antickém Řecku bylo uvedení tragédie příležitostí pro celou společnost jak se psychicky odreagovat. Lidé poznávali v odosobněných postavách na jevišti sami sebe. Tím, že spoluprožívali jejich osudy, zbavovali se nahromaděných afektů - nežádoucích, negativních emocí.
Podobnou "kolektivní terapii" nám současná materialistická společnost nenabízí, což je podle autorova přesvědčení velká škoda, neboť antická tragédie, a zvláště pak mýtus o Oidipovi, nabízí životní pomoc i dnešním lidem.
Podrobným rozborem Sofokleových tragédií Oidipus král a Oidipus na Kolonu rozvíjí Dethlefsen základní osnovu každého lidského osudu.
Člověk se v průběhu života nevyhnutelně dopouští chyb a zažívá neúspěchy. Konečného vykoupení může dojít jenom tehdy, když se mu podaří oprostit od všeho vnějšího a obrátí pozornost ke svému nitru.