Kniha pamětí mikrobiologa Jána Vilčeka určitě zaujme i čtenáře, kteří zrovna nebádají v laboratoři nad nějakým novým lékem. Předkládá životní příběh zajímavý, dobrodružný, plný zvratů. Jako dítě židovských rodičů byl v ohrožení života v době slovenského státu, s pomocí rodičů však přečkal toto těžké období bez úhony. Při studiu na lékařské fakultě bratislavské univerzity se začal zajímat o výzkumné programy a to určilo jeho další cestu. Nejdříve do Virologického ústavu v Bratislavě a odtud dále do světa. Jeho vědecká kariéra se naplno rozvinula ve Spojených státech amerických, když ho jako československého emigranta bez peněz zaměstnala Newyorská univerzita. Tam – ve vlastní laboratoři – se vydal na dobrodružnou cestu objevování, na jejímž konci stál nový lék s názvem Remicade. Číst o procesu objevování léku, o peripetiích, kdy se prochází slepými uličkami a začíná se stále znovu, je jako číst detektivní román. A čtenář začne chápat, proč vědci tráví celé hodiny dlouho do noci ve svých laboratořích, když se zdá, že objev je na dosah. S knihou pamětí Jána Vilčeka se může čtenář na tu zajímavou a tajuplnou cestu vydat.
Ján Vilček nezůstal Newyorské univerzitě nic dlužen. Věnoval jí část svých příjmů z licence a prodeje léku. A nejen to. Založil nadaci, rovněž financovanou z příjmů licence, a ta podporuje jednak mladé vědce, jednak i mladé umělce. Snaží se vyzdvihnout přínos vědců a umělců, kteří se do Spojených států přistěhovali. Je asi málo lidí na světě, kteří mnohem větší část svých příjmů rozdali, než si nechali pro sebe. Ján Vilček prožil smysluplný a bohatý život, naplněný hlavně láskou k vědě, umění a samozřejmě k lidem.
