Marsilio Ficino (1433–1499) je znám především jako významný překladatel a komentátor Platóna a novoplatoniků. Platónská filosofie však u něj nestála osamocena, ale měla tvořit podpůrný pilíř křesťanství, formujíc tak spolu s ním křesťanský platonismus. Máme-li ovšem Ficinovo myšlení pochopit v jeho úplnosti, nemůžeme opomenout ani jeho lékařské zájmy, které mu teprve dodávají specifické barvitosti a plnosti. Právě této oblasti se věnuje v trojdílném spise
O životě (1489), který se ve své době stal nejčtenějším autorovým dílem. Knihy
O zdravém životě, O dlouhém životě a O životě podle nebes jsou věnovány v první řadě učencům, kteří (tak jako Ficino sám) jsou ve svém bádání zvlášť ohroženi melancholií; jde tudíž o historicky první spis věnovaný nemocem z povolání. I když se jedná o texty zdravovědné, prakticky orientované, třetí z knih vypracovává teoretický systém tzv. přirozené magie (magia naturalis), který čerpá z dřívější magicko-astrologické tradice a zároveň svým vlivem dalece přesáhl oblast pouhé medicíny. Díky jejich komplexní povaze, jež zrcadlí celou škálu zájmů a tematických okruhů nejen Ficinových, ale i jeho ideových souputníků, lze knihy O životě považovat za jedinečnou bránu do světa renesančního myšlení. Zrcadlové latinsko-české vydání.
