Kniha připomíná zkušenosti člověka, jenž si „na náměstích vycinkal“ dnešní dobu, ale především zažil hrůzné události minulého století: válku, teror padesátých let, osmašedesátý se vším všudy, ale i normalizační bezpráví a blbnutí. V knize tedy píši o některých událostech ke konci války /o náletech/, o únoru 1948, o popravách a lámání osobností v padesátých letech, o závanu uvolnění koncem 60. let a Palachově sebeoběti; několika obrazy shrnuji období normalizace, ale i dobu po převratu i s jejími negativy, která protagonista knihy vnímá trpělivě. A několika obrazy, aby děj nebyl vytržen z dějinného kontextu, popisuji studentské revoluční nálady konce 60. let i jinde v Evropě /Finsko, SRN/. Přes všechna napětí která líčí, je kniha pokojná: její člověk na svou dobu nahlíží pohledem vědomého křesťana, který i přes váhání ve víře, ke kterému dospěl pod tlakem všech událostí doby: tak jako mnozí lidé ztrácejí životní jistoty a bezradně hledají smysl svého žití v mnohých jeho náhražkách -, opět nachází své místo v plnohodnotném životě.
Kniha vyjadřuje přesvědčení, že i praktikující věřící se svým životem podíleli na celkovém pnutí doby, které přemohlo komunistický útlak a přispělo k návratu naší země k jejím historickým kořenům. Vypráví o společenském působení lidí zakořeněných v církevním životě. Mnohá témata čtenáře nutí k častému zamyšlení. Zvláště dnes!
