Kniha životopisných vzpomínek pozoruhodného islandského spisovatele je první, samostatnou částí jeho trilogie (Kameny mluví, O zemi a lidech, Opera za šera); na Islandu vyšla poprvé v roce 1956, v prvním českém překladu pak v roce 1965. Z vyprávění autora o vlastním dětství vystupuje obraz způsobu života, jaký se na Islandu zachovával po celá staletí, od středověku až do začátku 20. století. Hluboce zaujaté i prožité líčení života chlapce na islandském venkově na rozhraní století v době, než na ostrov pronikl technický pokrok, a popis výjimečného prostředí, které formovalo jeho vnímání a myšlení, umožňuje poznat současnému čtenáři způsob života a zvyky zajímavého severského národa i tradic, které utvářely jeho charakter. Thórdarson nám tak svým vyprávěním dává příležitost pochopit příčiny leckterých svérázných rysů islandské povahy, příslovečné pohostinnosti a přemýšlivosti i schopnosti oživovat si liduprázdno bytostmi z neviditelného světa.
Thórbergur Thórdarson se narodil roku 1889 v odlehlém kraji pod ledovci na jihovýchodním pobřeží Islandu. Jako sedmnáctiletý odešel na moře, ale po třech letech se vzdal svého ideálu stát se kapitánem a usadil se v Reykjavíku. Studoval na tamější univerzitě islandský jazyk a literaturu a zároveň se zabýval sbíráním lidových pověstí. Několik let byl učitelem a novinářem. Od roku 1925 až do své smrti v roce 1974 žil Thórdarson jako svobodný spisovatel. Jeho stěžejní dílo Dopis Lauře (1924), směs esejů, skečů a autobiografických črt, je považováno za první signál modernismu v islandské literatuře. Čtenářsky nejpřitažlivější jsou jeho životopisné romány Islandská šlechta (1938), Mudrlant (1941), Píseň o květině (1955) a tři knihy vzpomínek z let 1956-1958.
