Kniha se zabývá auditivními formami básnické tvorby, a to především ve vztahu k experimentální poezii šedesátých let minulého století. Důležitou roli tehdy sehrálo nové médium: audiopásek. Tato mediální platforma otevřela tvůrcům zcela nové kompoziční možnosti: zvuk bylo náhle možno precizně stříhat a lepit, mixovat, různě kompozičně zpracovávat. Oblast fonické poezie se v našich podmínkách sice nemohla rozvinout naplno, byla brzděna konzervativním mediálním prostředím socialistického státu, nicméně to, co zde vzniklo jak na profesionální, tak i na amatérské bázi, má v rámci experimentální poezie zásadní význam. Kniha zkoumá mj. auditivní kreace Ladislava Nováka, Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové, Jiřího Koláře, Jiřího Valocha či například Milana Nápravníka, a to v kontextu nejen českém, ale i mezinárodním (zejména česko-německém). Pojednává o kompozicích, které byly často považovány za ztracené, případně o jejichž existenci se vůbec nevědělo. Součástí knihy jsou též unikátní zdigitalizované záznamy původních magnetofonových nahrávek.
