Po
Pamětech Marcellina de Marbota,
Napoleonově kavaleristovi kapitána Parquina a
Napoleonově granátníkovi kapitána Coigneta dostává český čtenář do rukou čtvrté memoáry z časů napoleonských válek, které v nakladatelství Elka Press spatřily světlo světa. Nenapsal je ani šaramantní kavalerista, ani elitní gardista, ale prostý nižší důstojník pěchoty, který viděl válku nikoliv z nadhledu sedla či hýčkané pozice císařské gardy, ale doslova ze země, již prošlapal blátem, mrazem i prachem křížem krážem Evropou od Ruska po Španělsko. Popisuje život v napoleonské armádě, jak se jevil mládenci, který nosil na začátku epolety z vojenské školy čerstvě vyřazeného podporučíka a nedotáhl to dál než na kapitána řadové pěchoty.
Elzéar Blaze měl jistě nač vzpomínat, vždyť křest ohněm zažil koncem zimy roku 1807 v bývalém Polsku, v boji s Rusy, a do roku 1814 prošel spoustou bitev i šarvátek. V tematických kapitolách se vzpomínkami, postřehy i anekdotickými historkami vrací do prostředí Napoleonovy Velké armády, počínaje poměry ve vojenské škole přes bitvy, pochody, útrapy, až po život v kasárnách, na taženích, v táborech, při přehlídkách, v míru i ve válce. Popsal poměry v Německu, Polsku i za Pyrenejemi, pozornost zaměřil nejen na vojáky, ale i markytánky, obsáhlou pasáž věnoval duelománii napoleonských důstojníků a nevyhnul se ani tristním tématům, jako je vojenská poprava.
Tyto zvláštní memoáry, které kapitán Blaze nazval Vojenský život za císařství aneb zvyklosti v posádkách, v leženích atd., ojedinělé spoustou postřehů kořeněných humorem a zlomyslností, patří ke zlatému fondu napoleonské literatury a dodnes vycházejí v mnoha jazycích. Čtěte, nejlépe někde ve stínu stromu se sklenou vína či slzou pálenky v ruce tak, jak čítával dobré knihy v chvílích oddechu a blízko soudků markytánek za válečných tažení i kapitán Blaze…
