Monte Cassino

Okolí starobylého kláštera Monte Cassino bylo v roce 1944 dějištěm jedné z nejtvrdších bitev 2. světové války, v níž se vojáci 20 spojeneckých národů snažili prolomit silné německé pozice blokující cestu na Řím. V nepřístupném terénu byla těžká technika k ničemu a o vítězství rozhodovala vůle a odvaha obyčejných vojáků, kterých bylo na obou stranách za šest měsíců krvavých bojů na čtvrt miliónu zabito či zraněno. Na základě očitých svědectví veteránů ze všech koutů světa autor tuto epochální bitvu oživil.

Klášter na Monte Cassinu je mocným symbolem. Po staletí stál na osamělém kopci jako opěrný bod křesťanské víry. Přesto však pro řadu těch, kdo prošli zuřivými boji v jeho stínu, symbolizuje něco jiného, lidskou oběť a téměř nepředstavitelné utrpení.

Monte Cassino bylo patrně nejlepším obranným postavením v Evropě a jeho nedobytné výšiny blokovaly počátkem roku 1944 postup Spojenců na Řím. Právě zde se Němci postavili na odpor. Skalnatý, často zrádný terén znemožnil nasazení těžkých tanků, boj tak charakterizovaly útoky pěchoty a dělostřelecké přepady. V krvavé lázni, jež následovala a připomínala nejhorší chvíle první světové války, za šest měsíců padlo či bylo zraněno přes čtvrt miliónu vojáků. Bitva o Monte Cassino byla nejkrutějším a nejkrvavějším britským střetnutím s německou armádou za druhé světové války.
Zatímco se Britové a Američané, jejichž nejvyšší představitelé byli neochotnými účastníky Churchillova „středomořského dobrodružství“, přeli o strategii, bojovali obyčejní vojáci téměř dvaceti různých národností v hrozných podmínkách. Na základě výpovědí veteránů z celého světa oživil Matthew Parker tuto epickou bitvu a zážitky výjimečně statečných mužů, kteří v ní bojovali.

„Nejhorší boje byly u Cassina.
Byli jsme tam tři měsíce.
Nepřítel byl nad námi a tak nás zabíjel,
jak jsme postupovali. Bombardování našich letadel
nic nezmohlo. Mrtví vojáci a zdechlé muly
leželi kolem jako hromady polen.“

Vojín Manbahadur Rai,
7. Pluk Gurkhských střelců