Ariana Neumann se narodila v sedmdesátých letech dvacátého století ve Venezuele – zde se začíná odvíjet i děj její knihy – v rodině úspěšného průmyslníka. V době jejího dospívání pro ni byl otec ztělesněním úspěchu a síly. Jeho ovšem pronásledovaly noční můry a probouzel se hlasitým křikem v jazyce, jejž nikdo nepoznával a ani mu nerozuměl. Otec o své minulosti nikdy nehovořil. Jednoho dne našla Ariana starý doklad totožnosti s otcovou dávnou fotografií, ale zcela neznámým jménem. V autorčině pátrání byl onen doklad prvním vodítkem, dalším se stala krabice, kterou zdědila v roce 2001 po otcově smrti. Krabice obsahovala válečné dokumenty, které konečně otevřely dveře ke skutečné minulosti Arianina otce.
Ariana odhalila překvapující pravdu o mimořádném otcově osudu, o jeho útěku pod falešnou identitou, kterým se vyhnul transportu, z nacisty okupované Prahy do Berlína. Tam zůstal dva roky, po konci druhé světové války se opět vrátil do Prahy, a protože většina členů jeho rodiny zahynula v koncentračních táborech, pokusil se se svým bratrem znovu oživit předválečný chod rodinné továrny na výrobu barev a laků. V době po únoru 1948 se ocitl v podobné situaci jako za války a opět se rozhodl pro odchod ze země, tentokrát do Venezuely, kde se znovu oženil. Ani své nové manželce, ani dceři neřekl, odkud pocházel, jak válku přežil nebo jak se doopravdy jmenoval.
Je to hluboký příběh o přežití, zkoumání vlastní identity, o paměti a ztrátách. Kniha je obohacena obrazovým materiálem z pozůstalosti autorčina otce.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky a Nadační fond obětem holokaustu.
