Deset tisíc

V roce 404 př. n. l. skončila válka mezi nejmocnějšími řeckými státy porážkou Athén a vítězstvím Sparty. V Řecku i v Malé Asii zůstalo mnoho nezaměstnaných a nespokojených profesionálních vojáků. Jejich mimořádných vojenských kvalit se rozhodl využít mladší bratr perského krále Kýros pro svůj záměr zmocnit se vlády v Perské říši. K tažení se připojí i mladý athénský filozof a voják Xenofón se svým panošem, vypravěčem románu Themistogenem.

Deset tisíc řeckých žoldnéřů táhne se statisícovou armádou Peršanů a jiných národů strastiplnou cestou přes Syrskou poušť na Babylon. Perský král se s nimi utká u Kúnax. Řekové v bitvě zvítězí, ale armádu jako celek postihne pohroma. Tak se řečtí žoldnéři octnou sami mezi nepřáteli uprostřed Perské říše a nezbývá jim než pokusit se probít tisíc kilometrů na sever k řeckým osadám u Černého moře. Jejich vůdcové jsou cestou zrazeni a povražděni. Velení se ujímá nezkušený, ale statečný Xenofón, jemuž se podaří pozvednout morálku zoufalého vojska. Pochodující Řekové se musejí cestou bránit nejprve útokům pronásledujícího perského vojska a za hranicemi Perské říše se střetají s nepřátelstvím domorodých kmenů. Stoupají do nehostinných hor a začíná zima, na kterou nejsou vybaveni. Situace se zdá zoufalá. Na konci zimy se přesto decimovaní, zubožení, hladovějící vojáci vynoří z arménských hor na pobřeží Černého moře. Dokázali přežít.

Tento slavný příběh, který jako první zaznamenal v knize Anabaze sám Xenofón, inspiroval amerického překladatele Michaela Curtise Forda k napsání neobyčejně zralé prvotiny, která strhujícím způsobem líčí dobu a prostředí antického Řecka, Persie i primitivních horských národů, tehdejší způsob válčení, a především hrdinské putování řeckých vojáků.