Klukova dobrodružství

Říkají mi Kluk. Jsou mi čtyři roky. S Mámou, Tátou a Holkou tvoříme Rodinu. Patří k nám také Mopsice a Kočka.

Mámu a Tátu trochu zlobím, když večer nechci chodit spát. Mám totiž hodně práce, víte? Musím si hrát. A hraní není nic jednoduchého, nic, co se dá jen tak ukončit, když si rodiče vzpomenou. Hraní je velká věc a uprostřed hraní se nemůže jít jen tak do postele. Táta a Máma mne proto musejí do hajan nějak nalákat. Většinou to zkouší pohádkou. A protože já už skoro všechny pohádky znám, musí si Táta vymýšlet nové, vlastní. To jsem pak zvědavý, o čem bude a jak dopadne a souhlasím, že je čas jít na kutě. A protože pohádky nejen rád poslouchám, ale i sám si je vymýšlím, rozhodli jsme se s Tátou pár pohádek pro zaneprázdněné kluky, co nemají čas chodit spát stejně jako já, sepsat. Táta vymýšlel a psal, já jen vymýšlel a radil, psát ještě neumím.

Tak vznikla tato knížka pohádek. Psali jsme je oba.