Z komentáře Miloslava Jedličky k původnímu LP albu 1218 0459 " Poslední schůzka" s básněmi v próze Ivana Sergejeviče Turgeněva vydanému Supraphonem v roce 1982 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:Básněmi v próze vyvrcholila a uzavřela se tvorba Ivana Sergejeviče Turgeněva....Básně v próze navázaly na Turgeněvovu pozdní novelistiku s jejím stupňovaným sklonem k lyrismu a iracionalitě. Těžká trýznivá choroba a blízkost smrti je poznamenaly hlubokým pesimismem a sociálně filozofickou skepsí. Zároveň se však spisovatel v těchto krátkých lyricko-reflexivních textech psaných rytmizovanou prózou vracel k oblíbeným motivům a myšlenkám z dřívějších let, v nichž zaznívají světlejší tóny, jeho obdiv k mravní a duchovní síle člověka, víra v umění a moc krásy v přírodě i lidech....Turgeněvovy Básně v próze se setkávaly od doby svého uveřejnění s příznivým ohlasem. Mnozí chválili "bohatství obsahu, energii a hloubku myšlenek", "svěží a mladě zdravý cit"; všeobecného uznání se dostalo jejich uměleckým přednostem, skvostné ruštině, rozeznívající kvality zvukové a rytmické, vytříbenosti stylu, noblese výrazu. Turgeněv se svými Básněmi v próze zapsal mezi průkopníky a mistry tohoto náročného literárního žánru v ruské literatuře i v měřítku evropském.
