Francisco Goya

Goyův mnohostranný talent vyvolává u kritiků protichůdné reakce. Byl mistrem, jehož obraz Saturna, hltajícího zkrvavené tělo svého syna, je stejně nezapomenutelný jako jedinečné ztvárnění jemného světla, zachyceného v bílé saténové róbě hraběnky. Většina kritiků se shoduje na tom, že Goya jednou provždy změnil západní umění, i když jeho vliv bývá interpretován různě. Degas si například posteskl, že Goyovou vinou je odsouzen k tomu, aby maloval hospodyni ve vaně.
Tento nevyzpytatelný umělec je pro Evana S. Connella skvěle zvoleným námětem. Autor, jehož literární dějiny a působivé romány jej zařadily mezi „přední spisovatele země“ (- Peter Mattheissen), svým proslulým vtipem, sarkastickou erudicí a podnětným bádáním oživuje dvorního malíře a jeho krutou dobu: Španělsko ve spárech inkvizice. Connell uvádí spoustu podrobností a komických rysů silně výstředních postav – vévodů, vévodkyň, královské rodiny, politiků a umělců – tak necudnou a nenapravitelnou sebranku hříšníků, jakou kdy dějiny zplodily. Při mapování Goyovy kariéry drží krok s bouřlivou dobou a bystře zkoumá i názory ostatních v průběhu dvou století – od šoku a úleku Paula Claudela, zděšeného zjištěním, že Goya se snažil vyhnout zraku a obrazu Božímu, po Baudelairův naprosto přesný postřeh, že maloval černou magii naší civilizace.