Svět podle Koháka

„Vážený čtenáři, díky, že právě třímáš v rukou tento literární skvost! I když cesta nebyla lehká. Co sprostých slov mi vyškrtali! Darmo hartusit. Z některých mých ostrých a nabroušených počinů se stalo měkké čtivo pro slečinky. Ovšem i po zásahu cenzora se našli lidé, kteří si dali tu práci, a ohodnotili jimi právě přečtené čtivo. Jako například paní Kamila Nová z Rokycan, která téměř 30 let působila jako středoškolská profesorka českého jazyka. Zde úryvek z jejího dopisu:
„… Nejsem zastáncem toho, aby byla umělecká díla psána jen spisovným jazykem. Ale i nespisovný jazyk může mít svou kulturu, a to dokonce i jazyk vulgární, je-li užit funkčně. Ne však, je-li jeho užití bezdůvodné – což je případ i Vašich textů, i když... vezmu-li v úvahu stupiditu jeho obsahu, pak vlastně toto stupidní vyjadřování obsahu odpovídá.“
Nějaká jiná milá paní mě dokonce navrhovala vykastrovat!
Nyní se ovšem pobavíš ty, čtenáříčku. Anebo možná poučíš. Anebo ani jedno. Tak uvidíš sám... Pěkné počtení přeji a nezapomeň, že život je jen trik a pápěříčko.“
Jakub Kohák, kazbunda a hašašíra