Jako orel královský

Trvalo to skoro 16 let, ale nakonec toho finští diváci nebyli ušetřeni - Janne Ahonen plakal před televizními kamerami. Bylo to právě ve chvíli, kdy na tiskové konferenci četl prohlášení o konci své úspěšné sportovní kariéry. Ahonenova popularita, pokud to ještě vůbec bylo možné, vzrostla. Jeho emotivní pohnutky byly pro sportovní veřejnost velmi překvapivé. Finský skokan na lyžích se totiž proslavil tím, že emoce důsledně schovával za svou kamennou tvář, že si pečlivě hlídal svůj osobní život a také tím, že v rozhovorech pro média šetřil slovy a používal holé a strohé věty. Ještě větší překvapení svým fanouškům přichystal při sepsání své biografie. Janne Ahonen je totiž v popisu svého životního příběhu až nečekaně otevřený. Nevyhýbá se citlivým tématům chlapeckých rošťáren, prohřešků proti životosprávě či proti dopravním předpisům.

Přibližuje svůj názor na olympijské hry a své domovské město Lahti čtenářům líčí v poměrně drsných barvách, ale hlavně poodkrývá oponu vrcholového sportu a nechává všechny příznivce nakouknout do jeho zákulisí.