Nenávidím tě až za hrob

Její sen o tom, že se stane právničkou a slavnou spisovatelkou na základě toho, že si na diktafon nahraje aktuální myšlenkové pochody a přepíše je do beletristické formy, troskotá na tom, že hrdinka má o sobě samé zkreslenou představu, považuje se za schopnější, než ve skutečnosti je. Na druhou stranu je schopná s velkým nasazením odolávat různým nepřízním osudu, ať už jde o chudé poměry, z nichž pochází, přísnou bigotní katolickou výchovu či nechtěné těhotenství po manželově smrti. Autorka střídá literární formy a určitou neuspořádaností textu autenticky dokresluje zmatek, zoufalství a snahu ambiciózní mladé ženy udržet mravní integritu a nepropadnout až na úplné dno. Kniha je zároveň sondou do určitého typu americké mentality. Nutí zamýšlet se nad rolí žen v rodině a jejich postavením v křesťansky patriarchální společnosti, jež vytvářela morální hodnoty amerického jihu v posledních dekádách minulého století, a ostře vnímat hranice a mantinely, na které mnoho z nich dříve nebo později narazilo, ať už v Americe nebo jinde ve světě.