Období industrializace vtisklo výrazné rysy evropským městům, jejich urbanistické struktuře a často i siluetě. S úpadkem tradičních výrobních odvětví, který začal ve vyspělých zemích Evropy na sklonku 60. let 20. století, v České republice pak v průběhu 90. let, došlo v mnoha průmyslových městech k uvolnění četných výrobních objektů a zařízení, města a jejich výrobní zóny prošla procesem ekonomické transformace a funkční i prostorové restrukturalizace. Vedle těchto výrobních území lze si povšimnout zániku původního účelu u dalších specifických druhů zastavěných území a celků, jež jako nositelé dobové funkce, tak i představitelé kulturní tradice a historické hodnoty své doby často představují potenciální předměty nového funkčního využití, konverze. Co s dědictvím industriálního období, jak naložit se zavřenými továrnami - má význam zachovávat tyto opuštěné areály a pokoušet se přeměnit je pro jinou funkci, potřebnou ve městě, v regionu? Hledání odpovědi na tyto otázky je nalézáním řešení jak, jakým způsobem prodloužit život našim továrnám a a priori i našim městům, kde, v jakých podmínkách a souvislostech formulovat nové programy pro jejich využití. Publikace nastoluje zamyšlení nad vývojem názorů profesionálních architektů a urbanistů z evropských zamí na procesy konverzí v uplynulých dvaceti letech. Uvádí příklady úspěšných konverzí od projektů nového využití a uzpůsobování jednotlivých budov, přes plány a realizace rozsáhlých konverzí v rámci urbanistických operací a akcentuje také ty nejnovější a nejkomplexnější přístupy, které formulují konverzi jako součást souboru nástrojů k realizaci konkrétní rozvojové politiky.
