Pane prezidente, co uděláte?

Čítaná

Chtěl bych být pilotem, jednou budu nejlepším hokejistou, chtěl bych se stát prezidentem, čteme z neobyčejně obyčejných klukovských snů.
Mnohé velké osobnosti potvrdily, že snít se má, významní a slavní lidé jsou ale současně důkazem, že sny přejí pouze vyvoleným. Ovšem prezidenty se stávají jen nejvyvolenější. Takovým mužem je právě Miloš Zeman. Bude opravdu dobrým prezidentem všech Čechů a zvládne se ctí velké a zodpovědné pověření? Autor se zamýšlí nad životem muže obdařeného mimořádnou silou osobnosti a také výjimečným intelektem. Působivě přibližuje jeho životní příběh i s mnoha peripetiemi.
První muž své země představuje zcela mimořádnou kategorii, ale snad právě proto by měl být především dobrým a slušným člověkem. Morální a celkově kvalitní lidskou autoritou a v pomyslném obraze dokonce i jakýmsi národním pánem bohem, ale už nikdy téměř nedotknutelnou sochou, jak tomu bylo v časech totalitních. Naopak by měl být zejména také bytostí, která chodí nohama po zemi a zná starosti a potřeby obyčejných lidí. Měl by sloužit za obecný příklad onoho člověka dobrého.
Je dnes takovým člověkem právě Miloš Zeman, třetí český prezident, kterého jsme si vybrali v historicky první přímé volbě? To je jedna ze základních otázek, na kterou hledá odpověď autor knihy. Ptá se, jak se z onoho obyčejného chlapce a později uznávaného prognostika stal vlivný polistopadový politik, který téměř jedno desetiletí vedl ČSSD, později byl předsedou parlamentu. Po pouhých pěti letech od vstupu do sociální demokracie vede českou vládu!
Miloš Zeman je také prvním levicovým českým prezidentem a mužem kompromisu. Čím vším se liší od Václava Havla, velkého vizionáře, který napomohl proměnit Česko i svět, a Václava Klause, povětšinou nekompromisního pragmatika. Autor ovšem také představuje nového českého prezidenta jako člověka z masa a kostí, vidí ho jako bytost normální, a tedy nikoliv bezchybnou, všímá si jeho zajímavých postojů a názorů. Píše o seznámení Miloše a Ivany, které připomíná filmový příběh, čím je jiná než Olga a Dagmar Havlovy či Livie Klausová? Svého hrdinu vidí očima velkého přítele Pavla Dostála, ministra kultury a věčně bílou šálou, rovněž vnímá Zemanův svébytný smysl pro humor. I proto může být výjimečný portrét knihou čtenářsky velmi poutavou.