Muži to rádi oblé

Mohla by se dnes Marilyn Monroe se svými mírami stát hollywoodskou hvězdou?
Věděli jste, že doposud všechny samičky přitahovaly samečky svým pozadím a že jsme jedinými živými tvory, kteří se milují zepředu?
Víte, že žena, první představitelka primátů bez srsti, je jedinou partnerkou, jež je k dispozici „nonstop“?
A že je jedinou partnerkou s „permanentními“ prsy?
Jedinou partnerkou zažívající orgasmus?
Víte, že muži častěji opouštějí ženy hubené než plnoštíhlé, ba obézní?

Jakkoliv hluboko se vrátíme do minulosti, nikde se nesetkáme s módou štíhlosti, ba hubenosti v podobě, která by se byť jen vzdáleně podobala dnešním trendům. Naše doba není pravidlem, nýbrž výjimkou. Jak je možné, že předchozích osmdesát tisíc pokolení oblé tvary zapáleně a vášnivě obdivovalo, muži na nich mohli oči i dlaně nechat, a pak přišlo pár generací, které si tento výdobytek dovolily zavrhnout? Jak je možné, že se naše civilizace nevědomky sklání před módním diktátem, který z mužů dělá zženštilce a z žen mužatky?

Muže odnepaměti na ženách přitahovaly jejich oblé tvary, bujné křivky, zkrátka obliny. Zdaleka nejde jen o „ňadra dmoucí“, ale i o magický kruh boků a stehen. Ano, „muži to rádi oblé“, a není to jejich volba. Muži jsou takto přírodou „naprogramováni“. Samčí příslušník našeho živočišného druhu tváří v tvář představitelce opačného pohlaví vnímá křivky jejích ňader, linii jejích očí a rtů, trojúhelník ohanbí a charakteristicky oblé tvary stehen a pánevní oblasti. Chce vdechovat vůni její kůže, šíje a podpaží a přímým dotykem se přesvědčit o pružné poddajnosti jejích boků a prsou. Všechny tyto signály jsou pro muže nepostradatelnými přísadami onoho čarovného biologického koktejlu, kterým je přirozená ženská krása.
Oblé křivky jsou spouštěcím mechanismem a spínačem všeho, co dokáže u muže aktivovat libido. A nic se na tom nezmění ani tehdy, když si zvolí za svou partnerku ženu, která odpovídá současným představám o ideální ženské postavě: v tom případě se bude chovat jako náměsíčník, který sice nakrásně může trávit noc v objetí se svou „hubenou modelkou“, ale vždy se od ní nevyhnutelně, zcela podvědomě a se zavřenýma očima a otevřenou náručí vydává na dostaveníčka s bujnějšími tvary. Oblé křivky a tvary tedy nejsou pouhou anatomickou zvláštností. Představují základní složku tělesné i duševní ženskosti a veškeré pokusy o jejich zdiskreditování nejenže jsou scestné, ale zároveň urážejí sexualitu, přírodu i její záměry.

Kniha není jen obranou a rehabilitací ženskosti, obhajobou ryzích ženských tvarů, ale i pojednáním o dějinách sexuality. Přináší též obraz historického vývoje měřítek ženské krásy, popisuje proměny ženství v různých kulturách minulosti i současnosti a zasvěcuje čtenáře do tajů přitažlivosti a neverbální komunikace, které platí v říši zvířat i lidí. Kniha je ovšem i analýzou a vysvětlením toho, proč naše západní civilizace dělá už několik desítek let z oblých tvarů tabu, proč musely být ryze ženské rysy zdiskreditovány a na jakou křížovou výpravu se mnohé ženy a dívky nevědomky vydávají, jen aby dospěly až do bodu, kdy prahnou po něčem tak nepohodlném, jako je vyhublost, naprostá beztvarost a zmrzačená ženskost. Autor popisuje důsledky honby za hubeností, například mentální anorexie, a dokládá, jaké jsou dopady konfliktu mezi přirozeností a vnucenými módními diktáty.

Z nášho blogu: Veřejná obžaloba diktátu přehnané štíhlosti vyšla v českém jazyce