Druhý a třetí svazek nedokončeného vrcholného díla francouzského filosofa a historika. Dějiny sexuality nepředstavují snahu o rekonstrukci dějin sexuálního chování, nýbrž analýzu sexuality jako jedinečné formy zkušenosti, která se stává předmětem vědění, vznikajícího na průsečíku medicíny, politiky, ekonomie a folosofie.
Užívání slasti se soustřeďuje na zkoumání způsobu, jakým se jedinec v klasickém období stával morálním subjektem svých aktů. Ústřední metodologické vodítko (řecký pojem chrésis afrodisión) je zde rozebráno ve třech hlavních kontextech: v kontextu Životosprávy chápané jako vztah k vlastnímu tělu, Hospodaření chápaného jako umění vést domácnost a Erotiky pojednávané na pozadí lásky k chlapcům a posléze, v rámci filosofie, pojímané jako možnost přístupu k pravdě.
Péče o sebe navazuje na motivy pojednávané v předchozím svazku, ovšem tentokrát se zaměřuje na pozdní antiku (Artemidóros, Plútarchos, stoicismus) a její přechod do raného křesťanství. Právě raně křesťanské texty se měly stát tématem čtvrtého svazku se zamýšleným názvem Doznání tělesnosti. Foucault sice tento svazek víceméně dokončil, ale vzhledem k tomu, že ve své závěti zakázal jakékoliv posmrtné publikace, k jeho vydání nikdy nedošlo.
