Radost z inteligence

Zvu vás na putování po stopách inteligence, jejích tvořivých schopností napříč dějinami. Celá ta pouť, chvílemi možná i poněkud spletitá, bude pokusem o odpověď. Jednu jedinou z mnoha. Jako jsou miliardy očí, jsou i miliardy možných odpovědí.
Dobrodružství, které laskavý čtenář a spanilomyslná čtenářka podstoupí, bude sledovat proud myšlenek jednoho autora, totiž Jana Vodňanského. Toho, který se pohybuje na tenké hranici výkladů světa (a potažmo i lidské tvořivosti a inteligence) filozofií, spíše pak filozofiemi.
Nezapírám, že se již mnohá léta zabývám tvorbou básní a textů, jakož i jejich autorskou prezentací a performancí na scénách divadel a klubů. Tvořivost mne tak dlouhodobě zajímá z nejrůznějších aspektů. O tvořivosti se totiž nedá pouze filozofovat tak říkajíc „od stolu“. Proto mě přitahuje tvůrčí otevřenost, a zejména pak tvorba jako improvizace monologu, který se může, ale nemusí stát dialogem, pakliže vám odpovídá (nebo neodpovídá) právě váš partner, totiž „pan Publikum“. V daném případě jste jím vy, moji čtenáři.
Někde uprostřed, ve styčném bodě mezi řádkami knihy a pohledem vašich očí, dochází ke stavu porozumění, nebo neporozumění, ale třebas i vášnivého nesouhlasu, z něhož se náhle a pro některé z vás i zcela překvapivě zrodí z bouře námitek Váš a jenom Váš zcela původní názor.
V takovém případě pak gratuluji. Vám i sobě. Spokojený autor si pak může jen zamnout ruce, říci si ono pověstné „dobře jsi ryl, starý krtku“, a odejít třeba na zaslouženou procházku.