Tajný ostrov templářů je poutí úctyhodných rozměrů a spletitosti, poutí, která obepíná Evropu a sahá až do staré Palestiny. Nejprve nás unáší do tisíc let vzdálené minulosti a pak nás vrací do naší doby. Je to pouť, která vrhá nové světlo na některé z nejproslulejších záhad dnešní vědy.
Tajný ostrov templářů popisuje zajímavé souvislosti mezi středověkou Skandinávií, Francií a Jeruzalémem. Vypráví, jak vlivní muži jako Bernard z Clairvaux, templářský velmistr Bertrand de Blanchefort a dánský biskup Eskil spolupracovali ve dvanáctém století, aby uchovali fantastické tajemství. Stopa vede celou Evropou a zavádí nás až do staré Palestiny. Další obrat nastává, když autoři zjišťují, že v roce 1911 se zapomenutá expedice prokopala pod město Davidovo a zopakovala tak po osmi stech letech aktivitu pověstných templářů. To, co expedice objevila míří k ostrovu vzdálenému dva tisíce mil.
Bornholm je nepatrný ostrov v Baltském moři o rozměrech sotva třicetkrát patnáct kilometrů. Jeho patnáct středověkých kostelů a stovky vztyčených kamenů naznačují, že ostrov je od nejdávnějších dob posvátným místem. Tyto starodávné památníky – a především kostely – demonstrují neočekávaně skvělou obratnost v zeměměřičství, geometrii a matematice.
Objevy autorů rovněž naznačují souvislost s vesnicí Rennes-le-Château – místem dalších záhad – a tato kniha odhaluje, jak jsou tato dvě pozemská místa nerozlučně spjata. Zdá se, že obou se dotýkaly ruce mistrovských stavitelů, kteří měli tytéž zkušenosti, tentýž soubor znalostí – a zároveň tutéž touhu: nalézt spolehlivý úkryt pro své poklady.
Erling Haagensen žije a pracuje na ostrově Bornholm. V Dánsku je to známý filmový producent a vytvořil několik stovek televizních programů. V roce 1992 vyrobil a režíroval pro dánskou TV 2 čtyřdílný seriál Tajemství templářských rytířů, který napsal a uváděl Henry Lincoln. Seriál byl později vysílán po celém světě na televizním kanále Discovery. Tajný ostrov templářů vychází z více než desetiletého výzkumu a jeho kratší verze byla poprvé publikována v Dánsku v roce 1993. Nynější verze zahrnuje další výzkum a úzce na ní spolupracoval Henry Lincoln.
