Deník Dity P. není jen souborem 100 receptů ve 14 kapitolách. Dita Pecháčková kuchařku nepřehltila nedostupnými ingrediencemi, složitými postupy, ale přesně naopak. Jednoduchá, ale originální jídla, jejichž hlavní ingrediencí „je láska“, jak říká Dita Pecháčková. Tu dávkovala do kapitol s výmluvnými názvy:
Dětské slasti, Sourozenecká párty, Z české hospody, Teplé sladkosti, Piknik, Vyprošťování, Zavařuju, Po sexu, Mé americké love story, Dorty...
„Texty jsem psala postupně, jako články pro časopis, a když jsem je pak v jednu chvíli poskládala dohromady, měla jsem před sebou najednou deník mého života. S intimními zážitky, s rodinnými událostmi, všechno, co v úvodních pasážích každé kapitoly píšu, se opravdu stalo… dodnes mám problém některé pasáže číst, hned se dojmu,“ říká Dita Pecháčková. Stejně důkladně „odžité“ má i recepty. Oživují vzpomínky na kuchyni našich babiček, oblíbená jídla z dětství, ale také inspirují ke zkoušení nových kombinací a postupů. Nechybí legendární flíčky, rajská, krupicová kaše, ani krevety nebo třeba výtečný dort Tres Leches.
Očekávaná Kuchařka Dity Pecháčkové je na světě a je zřejmé, že
na české kulinářské scéně právě vychází nová hvězda. Dita P. dál plní svůj deník nápady a vizemi, které s nadšením proměňuje v realitu.
Svoji Kuchařku připravovala Dita Pecháčková dva roky. A je to cítit na první dotyk. Tahle unikátní kniha přesahuje v mnoha ohledech standardní nabídku kuchařských knih. Dita Pecháčková, sama maximalistka, pozvala ke spolupráci na svém Deníku ty nejlepší v zemi. Fotografoval Jiří Turek. Grafické úpravy se ujala Zuzana Lednická ze Studia Najbrt, Dita vařila a zapojila do všeho celou svoji rodinu. Všem byly společné dva rysy: kuchařku dělali poprvé v životě. A dělali ji s láskou a vášní. Konečně jako dělá Dita P. všechno. Její čtenáři ji znají, ale i tak budou překvapeni, kolik citu a chuti k jídlu v nich Deník Dity P. znovu a znovu vyvolá.
„S jídlem jsem propojená spoustu let, byla jsem šéfredaktorkou Apetitu, teď magazínu Albert v kuchyni, ale vždycky jsem měla chuť udělat něco sama, jenom podle svého vkusu, zkušeností, chuti a nejlepších úmyslů. V časopisech se samozřejmě musím přizpůsobovat inzerentům, vydavatelům a to teď, v té mé kuchařce, nebylo. Šéfem jsem si byla sama. Byla to strašně krásná práce. Vařím moc ráda, opravdu s vášní, ale i to je někdy hodně náročné. Snad to bude z toho cítit. Nechtěla jsem se pouštět do monumentální kuchařky
à la Rettigová. Šlo mi o to, aby se lidi vařením bavili, stejně jako já,“ říká Dita Pecháčková a dodává: „Nakonec jsem zapojila celou rodinu, ostatně stačí se kouknout do tiráže, samá Pecháčková... a do naší velké rodiny jsem postupně pozvala i další skvělé lidi.“