Nosíte v sobě bolest, kterou vaše rodina po generace schovávala. Možná už vás unavuje předstírat, že je všechno v pořádku. Být silní. Hodní. Funknčí. Polykat vlastní emonce jen proto, aby byl klid. Možná jste se naučili mlčet, aby vás měli rádi. Možná jste se naučili necítit, abyste se nerozpadli. A možná ani netušíte, že nežijete svůj skutečný život, pouze opakujete bolest lidí před vámi. V každé rodině extistují věci, o kterých se nemluví. Manipulace vydávaná za lásku. Citové vydírání schované za "péči". Generace žen, které se musely zmenšit, aby přežily. Generace mužů, kteří byli naučeni necítit. Navenek normální rodiny. Uvnitř roky ticha, studu a neviditelných ran. A právě z těchto ran vzniká úzkost, toxické vztahy, strach z opuštění i ten tichý pocit, že člověk nikdy není dost. Tahle kniha jde přímo do míst, kam se většina lidí bojí podívat. Bez masek. Bez lží. Ukáže vám, proč si nevědomě vybíráte bolest, proč dovolujete druhým překračovat vaše hranice a proč se bojíte vlastní síly. A hlavně vám ukáže, že to nemusí pokračovat dál. Bára Englischová ve své deváté, dosud nejotevřenější knize odhaluje rodová traumata a destruktivní vzorce, které se dědí z generace na generaci. Syrově, citlivě a bez kompromisů ukazuje cestu k vnitřní svobodě, síle a životu, ve kterém už člověk nemusí zrazovat sám sebe.
