Jedy od pradávna vzbuzují v lidech obavy a respekt, a proto není divu, že jsou opředeny mnoha mýty.
Oproti mýtům působí realita většinou poněkud šedivě, a proto se nejen senzacechtiví novináři, marketingoví kreativci, ale i někteří vědci a autoritativní instituce často uchylují k přibarvování reality ve snaze přitáhnout pozornost čtenářů či diváků přesycených a otupělých záplavou informací a dezinformací valících se na ně nepřetržitě různými kanály. To často vede k nadhodnocování rizik, někdy hraničícím až s alarmismem. Na druhou stranu jiná rizika, zejména ta plynoucí z nenápadné dlouhodobé kontaminace vody a životního prostředí, bývají podceňována nebo dokonce přehlížena.
Kniha pojednává o typických způsobech zkreslování informací o jedech a rizicích s nimi spojených. Snaží se vysvětlit původ některých "kuchyňských" mýtů a uvést je na pravou míru. Je určena nejen odborníkům v oblastech toxikologie a chemické či potravinové bezpečnosti, ale i laickým čtenářům, kteří chtějí získat odborně podložený pohled na problematiku toxických látek a rizik s nimi spojených a jsou ochotni strávit trochu teorie a odborné argumentace. K tomu by jim měla pomoct Příloha zařazená na konci knihy, která zjednodušenou formou vysvětluje, jak se měří toxicita, odhaduje riziko a jak se stanovují bezpečnostní limity pro příjem škodlivých látek z různých zdrojů.
