Po úspěchu knihy Pavla Švece Pražské vilové čtvrti přichází autor s jejím podstatným rozšířením. Kromě tuctu pražských rezidenčních čtvrtí se s ním nově vydáváme do Roztok, Všenor, Brunšova, Černošic, Řevnic a Jevan. Co jméno, to pojem na mapě hodnotné rezidenční architektury.
Podrobný text doplněný mapami a stovkami fotografií je výsledkem jeho neúnavného pátrání v archivech a literatuře, ale především v terénu. Svou systematičností nemá tato kniha obdoby, a je tak poučením i pro ty, kteří zmiňované čtvrti a obce třeba i vícekrát navštívili. Během své další návštěvy díky ní uvidí architektonické skvosty, které jim předtím mohly uniknout.
Pavel Švec je současnou profesí novinář, proto umí popsat jednotlivé objekty poutavě a čtivě. A vzhledem k jeho původnímu zaměstnání - pracoval jako stavební projektant - mu nechybí poučený vhled do moderní architektury. V Praze i okolí před námi v jeho podání defilují nejrůznější styly. Tam či onde nás potěší historismus romantický, přísný i eklektický, na něj navazující secese a beuronská škola, dále kubismus a rondokubismus, funkcionalismus, purismus, art deco, eklektický styl… a rovněž sorela či zdařilé ukázky nejmodernějších přístupů. Autor nám v drtivé většině případů představuje obytné domy. Uvědomuje si při tom, že takový objekt má historii nejen architektonickou a technickou, ale také lidskou. Za druhý hlavní přínos této publikace lze tedy považovat jeho pohled na osudy jednotlivců, kteří jsou podepsáni pod projektem, a zejména těch, kteří si vilu nechali vystavět a obývali ji. Z hlediska prvně jmenovaných jde o zaslouženou poklonu desítkám, ba stovkám skvělých architektů, širší veřejnosti prakticky neznámých. Pokud se týká osobností a rodin, které by nám kdysi přišly po zazvonění otevřít, je to čtení namnoze smutné. Velká zásluha Pavla Švece spočívá ve skutečnosti, že zmapoval jejich často tragické osudy.
