Kniha se pokouší o mnohovrstevnatou rekonstrukci intelektuální, publikační a společenské dráhy Roberta Saudka (1880-1935), výrazně pohyblivé a dlouhodobě obtížně uchopitelné postavy středoevropské kulturní moderny.
Chronologicky a prostorově strukturovaný výklad sleduje Saudkův pohyb mezi různými jazykovými, národními a institucionálními prostředími (Čechy, Německo, Nizozemsko, Velká Británie) a mapuje proměny jeho profesního sebeurčení - od raných berlínských dramatických experimentů s konceptem "dramatu dětské duše", zapojení do debat o kritice jazyka a estetice moderní literatury, až po pozdější etapy novinářské, institucionální a odborně-vědecké. Pozornost se přitom soustřeďuje nejen na jednotlivé texty, ale především na jejich oběh, opakované užívání, strategické přesuny a na způsoby, jimiž Saudek sám inscenoval svou autorskou a odbornou pozici. Zvláštní důraz je kladen na Saudkovu schopnost strategického sebeuvádění a na jeho pohyb na pomezí několika rolí, které se v průběhu jeho života navzájem prostupují: dramatika a esejisty, jazykového kritika inspirovaného soudobými skeptickými proudy, kulturního zprostředkovatele mezi českým, německým a širším evropským prostředím, novináře-korespondenta i grafologa usilujícího o vědeckou legitimaci svého oboru.
Metodologicky se kniha pohybuje na rozhraní literární historie, kulturní sociologie a diskurzivní analýzy a vědomě pracuje s fragmentárností pramenů, bibliografickými nejistotami i s nerovnoměrnou a často disparátní recepcí Saudkova díla. Namísto definitivních soudů nabízí otevřenou "re-montáž" postavy, jejíž význam spočívá právě v její nestabilitě, přechodnosti a schopnosti narušovat zavedené kategorie literární, národní i odborné příslušnosti. Robert Saudek zde vystupuje jako symptom i aktivní spolutvůrce moderní kultury, v níž se osud, ambice a text neustále znovu přeskupují a v níž se hranice mezi tvorbou, kritikou a sebeprezentací ukazují jako zásadně pohyblivé.
