V zajetí Pradávných

Občas si připadám jako černá kočka, s drápky připravenými vždy k útoku. City? Ty jsem dávno zamkla kdesi v hlubinách svého srdce, protože v mém světě se taková slabost neodpouští. Přála jsem si být nezávislá, jenže teď mě svazuje síla pouta… a já nenávidím, že bolí tak sladce.

Chtěl jsem jen klid, ticho a čas na zhojení starých jizev. Místo toho mi Bohyně předhodila dívku, která by mě nejraději zabila pouhým pohledem – nebo svou vůní. Nebezpečně se mi dostává pod kůži. Ve dne si lezeme na nervy, v noci se vzájemně spalujeme. A někde mezi tou nevraživostí roste něco, co si ani jeden z nás nechce přiznat.