Encyklopedie věnovaná základnímu atributu křesťanské ikonografie.
Recenzia:
Kříž, považovaný dnes obecně za symbol křesťanství, má ve skutečnosti dlouhou předkřesťanskou historii. Lidé ho užívali ji před mnoha tisíci lety a první křesťané ho dokonce považovali za symbol potupy a hanby.
Výpravnou publikací Kříž - symbol, zobrazování, význam, která vám toho o tomto znamení prozradí ještě mnohem více, uvedlo koncem loňského roku na český trh Karmelitánské nakladatelství.
Německý historik a romanista Wilhelm Ziehr zahajuje své putování po dějinách symbolu kříže v prehistorii. začíná chronologicky pojednáním o špercích z mladší doby kamenné a symbolice kříže používané keltskými druidy. Pokračuje kapitolou, která sleduje užívání kříže v kulturách starověké Asýrie, Indie a Egypta. Bez povšimnutí nenechává ani svět prekolumbovské Ameriky. Čtenář je tak mj. seznámen s aztéckými kosmologickými představami, podle nichž kosmos vypadá jako kříž čtyř světů, v němž jsou uplynulé epochy umístěny po stranách a současnost uprostřed.
Znamení potupy i vítězství.
S nástupem křesťanství se kříž stává symbolem spásy, vykoupení a budoucího života. V prvních staletích křesťanství je stále ještě chápán především jako znamení potupy. Kristus je raději symbolizován rybou či chrismonem a Origenes se dokonce zmiňuje o "potupné smrti křížem". První známé vyobrazení ukřižování tak paradoxně pochází od odpůrců křesťanství, kteří nakreslili Ukřižovaného s oslí hlavou. Chápání kříže jako potupy se začíná proměňovat až po bitvě u Mulvijského mostu, kde vojska císaře Konstantina bojovala s křížem na štítech a zvítězila.
Zieher se v obsahově i graficky bohaté knize nevyhýbá ani kritickému zkoumání dějin symbolu kříže na pozadí jednotlivých etap historie církve. Velkou předností je, že historický výklad je živě doplněn výkladem četných legend.
V kapitole věnované chápání kříže ve středověku se tak čtenář setká nejen se zmínkami o iroskotské misii, byzantském umění nebo symbolice kříže na korunách evropských vladařů, ale má příležitost seznámit se i s přebujelou středověkou obrazností, která vedla až k perverzním alegoriím "živého kříže", který měl každé rameno zakončeno jednou rukou. Spodní odemykala brány pekel, horní poukazovala k nebesům, pravá korunovala personifikovanou Ecclesii jedoucí na tetramorfu a levá vrážela meč do Synagogy jedoucí na staré herce. Touto alegorií se nejen chtělo naznačit, že Kristovou smrtí přestala platit Stará smlouva, ale promítl se do ní i středověký antisemitismus.
Nezaujatě jsou v knize pojednány i kontroverzní události se znamením kříže spojené - křižácké války a pronásledování kacířů.
Kapitola o novověkých dějinách kříže přináší množství informací o reformaci, misiích v Japonsku nebo o řecko-tureckých sporech v sedmdesátých letech 20. století, které byly chápány jako boj kříže s půlměsícem.
Mezi největší přednosti knihy patří, že při zachování odborné fundovanosti je psána čtivou příběhovou formou. Text je navíc, jak se na výpravnou knihu sluší, doplněn čtyřmi stovkami barevných fotografií významných uměleckých děl a náboženských slavností. Velkým kladem je také množství citací z dobové literatury. Svou kvalitou, výpravností (a ovšem i cenou) je kniha o kříži předurčena k tomu, aby zaujala v knihovnách ta nejpřednější místa.
Jan Klípa v AD
