Monografie Mezi Prahou a Vídní ve třech kapitolách analyzuje kontextuální předpoklady, povahu a význam vztahů mezi utvářející se českou a vídeňskou literární modernou devadesátých let 19. století. Zaměřuje se především na rakouského spisovatele a kritika Hermanna Bahra a českého básníka J. S. Machara, důležité iniciátory literárního prostředkování, akcentuje však i odlišnost a paralelnost obou moderních hnutí. První kapitola je věnována jednak povaze a proměnám Bahrova programu moderny (interpretována jsou základní programová hesla Nervenkunst, Nervenromantik, Überwindung des Naturalismus, die Moderne, das gute Europäertum, Entdeckung der Provinz), jednak rozdílným motivacím Bahrova zájmu o českou kulturu a literaturu. Druhá kapitola sleduje v textech různých žánrů (lyrika, korespondence, autobiografie, polemika, fejetonistika) proměny tvorby J. S. Machara po jeho přesídlení z Prahy do Vídně v roce 1889, rekonstruuje literární a intelektuální kontakty, zasazuje tvorbu do kontextu českovídeňské menšiny a literatury a komparuje ji s lyrikou vídeňské moderny. Třetí kapitola analyzuje spolupráci české literární moderny s redakcí vídeňského týdeníku Die Zeit, sleduje procesy seskupování, propojování, emancipace a rozptýlení stejně jako zpětný vliv osobních vazeb a rozvíjejících se časopiseckých sítí na formulaci jednotlivých pozic a programů (zejména České moderny, ale i Bahrova pojetí Mladého Rakouska). V závěru je zaznamenán moment, kdy do procesu prostředkování vstupují vedle českých modernistů i mladí němečtí autoři z Čech.
