Rušný dům

Rušný dům vyšel poprvé v roce 1963 v nakladatelství Čs. spisovatel v edici Život kolem nás. Do druhého vydání Ludvík Vaculík zařadil na začátek dopis, který mu k Rušnému domu poslal 3. 7. 1962 Ivan Klíma, tehdejší redaktor nakladatelství Čs. spisovatel. Na konci svazku jsou s úvodní poznámkou Ludvíka Vaculíka otištěny dobové recenze, které vyšly v dubnu a květnu 1963; jejich autory jsou Milan Jungmann, Václav Běhounek, Jan Binder, Miloš Pohorský a Irena Zítková. Pozvali mě do nakladatelství na druhou hodinu. Měl jsem se dovědět, proč můj rukopis nevydají. Ale něco se tam stalo, neměli na mne čas, měl jsem počkat. Každou chvíli kolem mne někdo přeběhl a omluvil se, mám počkat. Až běžela soudružka Neumannová. Pozvala mě k sobě, aby mi předběžně řekla, co se mám potom dovědět podrobněji. Můj rukopis popírá stranickou politiku na úseku výchovy a hájí jakési jen osobní ideje. Seděl jsem dál na chodbě, a šel kolem Adolf Branald, ale nevěděl jsem ještě, že je to on. Ptal se, zda se mnou už někdo mluvil. Řekl jsem, že jen soudružka Neumannová. "Co ti řekla?" - "Řekla, že popírám stranickou politiku ve výchově... ale to byl můj úmysl," dodal jsem zlostně. Zamyslel se, pak řekl: "To je téma! Ale to bys to musel dobře napsat..." Zeptal se, kde pracuju a zda si můžu vzít na půl roku dovolenou. Literární fond by mi dal stipendium. To se stalo. Co jsem potom napsal a odevzdal, také neprošlo hladce. O tom mluví dopis Ivana Klímy. Když jsem tuto knihu četl teď, snad poprvé od jejího vydání, šla na mne úzkost a vracela se ta hrůza, která je za tím textem a nemohla se otevřeně projevit. Paní Vaculíková, ta to vůbec nemůže číst, jak ji ta doba dusí. A přece byla kniha kritikou přijata dobře: jako znamení, že se cosi obrací. Myslím si, že na rozdíl od děl, jež o té době psala zvenčí, toto je psáno zevnitř.