Rozvoj nákladní lodní dopravy v prvních dekádách 20. století vytvářel nové požadavky na stavbu plavidel, a tak jako byly vlečné parníky postupně nahrazovány zadokolesovými motorovými remorkéry, tak i nákladní rychloparníky (Berounka, Jizera a Ohře) s vrtulovým pohonem, byly nahrazovány motorovými nákladními loděmi např. v roce 1929 MNL OTAKAR (5303). Zásadní výhoda spočívala v tom, že kromě jednoduší obsluhy, bylo možno využít prostor kotelny k zvětšení nákladního prostoru a tím ke zvýšení tonáže plavidla. Odpadla těžká práce topičů, snížil se stav posádky a rovněž se zlepšilo sociální vybavení pro posádky. Výhody motorových nákladních lodí se postupně přenášely do stavby moderních MNL od šedesátých let 20. století, kdy postupně končila vlečná plavba. Jednoznačně lze konstatovat, že tento typ, MNL 500, byl prvním krokem k zásadnímu rozvoji nákladních motorových lodí, které v současnosti spolu s tlačnou plavbou jsou hlavními přepravními kapacitami na evropských vodních cestách, ale to už je jiná kapitola plavby. Autorova práce o rychlolodích zaceluje jednu z mezer historie československé labské plavby z minulého století a uzavírá jeho miniserii prací o stavbě lodí v této době.
