Severofrancouzský přístav Dunkerque vstoupil do světové historie během německé invaze do Francie v roce 1940. Tehdy se odtud podařilo evakuovat více než 300 tisíc spojeneckých vojáků do Velké Británie, což Winston Churchil označil jako „Dunkerský zázrak“.
Po Invazi v červnu 1944 se však situace vyvíjela přesně opačně. Dunkerque se stal jednou z pevností Atlantického valu, kterou se podařilo udržet německým okupantům až do konce války. Spojenci Dunkerque obklíčili v září 1944. Počátkem října 1944 byla vedením bojů pověřena Československá samostatná obrněná brigáda, zformovaná ve Velké Británii pod velením brigádního generála Aloise Lišky. Do jeho rukou také dne 9. května 1945 složil velitel pevnosti, fanatický nacista, viceadmirál Friedrich Frisius bezpodmínečnou kapitulaci.
Během sedmi měsíců umírali na této „zapomenuté“ frontě českoslovenští vojáci, jejichž památka měla být po roce 1948 z rozhodnutí komunistické moci navždy vymazána z naší historie. Přestože po roce 1989 jsme svědky obrovského boomu zájmu o náš západní zahraniční odboj, je to vůbec poprvé, co byly osudy těchto neprávem zapomenutých vojáků zpracovány a předloženy českému čtenáři.
Kromě podrobné úvodní studie, zabývající se vznikem a vývojem československé pozemní zahraniční armády ve Velké Británii, frontovým nasazením Čs. samostatné obrněné brigády a jejím působením na demarkační čáře v jihozápadních Čechách v létě 1945, s řadou nových, poprvé uveřejněných údajů, obsahuje předkládaná publikace na dvě stě medailonů mladých mužů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska i Podkarpatské Rusi, různých vyznání, národností, vzdělání, sociálního původu i životních zkušeností, kteří za naši svobodu a nezávislost položili v letech 1944-1945 na francouzsko-belgickém pomezí život.
