Cesta do Compostely

   Ukázka z textu:

Probouzí nás vrznutí dveří. Náš hostitel přináší čerstvé rohlíky a housky, několik sáčků různých odrůd. Je to vysoký štíhlý šedesátník, rovný a kostnatý, hlava s ostře řezanými rysy inspiruje Jiřího k přezdívce El Greco. El Greco staví na kávu a zve nás na mši, dnes bude obzvláště slavnostní, patnáctý srpen je svátkem Nanebevzetí Panny Marie, které je také zasvěcen zdejší kostel. Celý tento kraj je mariánský, každé město, každá vesnice má tady příponu St-Marie, přišli jsme tedy zase ve správný den. Kostel je zaplněn zářícími obličeji, všichni se tváří, jako kdyby se na něco těšili. Jejich radost není soukromá, je naopak velmi vzájemná. Lidé se otáčejí, zdraví se - tak konečně, už je to tady. Něco podobného jsme už zažili, nikdy ale v takové síle. U nás jdou lidé do kostela jen jako na tajemný obřad. Nevím, k čemu bych tuto náladu přirovnal, je to jako kdyby celé město vyhrálo ve Sportce. El Greco je skvělý kazatel, farníci ho prožívají jako svého syna při promoci. Uprostřed slavnosti sklízíme nadšený aplaus, vyznívá nám to velice přirozeně. Po mši odcházíme do sakristie rozloučit se s naším hostitelem. Je tu narváno, stisky rukou neberou konce. El Greco vytahuje z peněženky dvě bankovky a narychlo nám žehná. Musíme mu napsat, kdy jsme dorazili do Santiaga.