Dílo Karla Těšínského (1926–2005) dosud nebylo podrobeno detailnějšímu zpracování a stále čeká na objevení odbornou i laickou veřejností. Autor patří k silné generaci umělců, jejichž uvažování, v poválečných poměrech, stálo v opozici vůči oficiálním výtvarným tendencím, jež formovala metoda socialistického realismu. Studoval v ateliérech Františka Muziky, Jana Baucha a Emila Filly, absolvoval v ateliéru krajinomalby Otakara Nejedlého. Směřoval k vyvážené obrazové skladbě a až klasicistnímu cítění. Každý obraz má zvláštní, někdy značně složitý, ale vždy promyšlený rytmus. Hloubku prostoru modeloval světlem a barevnými akcenty, které někde vystupují do popředí a jinde pronikají do hloubky. Přirozeně navazuje na avantgardní vlivy v české krajinomalbě první poloviny 20. století, na Josefa Čapka, Jindřicha Štyrského a zejména na Josefa Šímu. Odstupňované barevné tóny a linie vymezující plochu a prostor tvoří nedílnou součást vyvážené kompozice osobitého malířova díla. Jeho pozoruhodná výtvarná práce se vyvíjela bez náhlých zvratů ve vnitřní kontinuitě. Monografie přehledným způsobem mapuje tvorbu Karla Těšínského, včetně výběrového soupisu díla, výběru z textů a rozsáhlé biografie.
