Abych řekl pravdu, jsem typ concerta grossa,“ napsal Martinů v roce 1945. A concerto grosso je také společné formální východisko obou koncertantních skladeb pro čtyři sólové nástroje a orchestr zahrnutých do svazku „Čtyřkoncerty“. Kompozice vznikly s odstupem téměř dvaceti let a liší se od sebe v použité stylizaci inspirované různými obdobími hudební historie: Händel a Haydn, baroko a klasicismus. Značný časový odstup obou děl je také dobře patrný na kompoziční technice Martinů, která během těchto desetiletí prošla zásadním obratem.
I tento, v pořadí již šestý vydaný svazek projektu BMCE obsahuje jak detailní předmluvu o genezi, cestě k prvnímu vydání i historické recepci obou skladeb v kontextu skladatelova díla, tak podrobnou kritickou zprávu editorů. Oddíl faksimile přináší kvalitní reprodukce notových a nenotových pramenů dokumentující nejen vybrané zásadní ediční problémy, ale také historickou provozovací praxi i zavržené verze.
Svazek „Čtyřkoncerty“ je posledním edičním počinem vynikajícího znalce díla Bohuslava Martinů a světově proslulého dirigenta Christophera Hogwooda, na jehož vzniku v rámci svého dlouholetého martinůovského bádání spolupracoval.
