Kniha provází čtenáře nejdůležitějším děním uplynulého století, jež vymezují letopočty 1914 až 1989, tedy od počátku první světové války až do zániku Sovětského svazu. Dvacáté století označuje za americké století, neboť Spojené státy americké v něm sehrály rozhodující roli na poli mocenských vztahů, ale i v oblasti novátorského, "moderního" způsobu života a kultury. Autor se hlásí ke zdánlivě překonanému pojetí dějin, jež dává přednost roli mimořádných jedinců před vlivem ideologií a obecně společenských trendů. Říká, že Josef Stalin a Adolf Hitler a na druhé straně Winston Churchill a Franklin Roosevelt byli prvořadými hybateli 20. století. Nebýt jich, jeho dějiny by se ubíraly velice odlišnými cestami.
Kniha se zaměřuje hlavně na dění v Evropě, neboť to formovalo poměry na celém světě. Nyní se ovšem dostává do popředí mimoevropský vývoj, daný vzestupem Číny i jiných neevropských zemí. V závěru tedy konstatuje, že končí jak věk světových válek, tak rozdělení Evropy, ale také evropský věk. I tak vyznívá kniha optimisticky: vidí sice příznaky úpadku ve sféře kultury a umění, ale v politické oblasti je demokracie při všech nesnázích celosvětově na vzestupu.
