Banánové rybičky

Knižní vydání populárního pořadu České televize, v němž Halina Pawlowská dává náměty, návody a podněty, JAK PŘEŽÍT různé situace – neopětovanou lásku, pubertu svých dětí, diety, trapné chvíle, nevěru, zradu, sex, nakupování, společenskou událost, manželství, ambice, blbost, příbuzné..

Jak přežít pubertu svých dětí


Žabička s Beruškou a jinejma roštěnkama se včera zkalily v Ještěrce. Pak jim dali týpci chalku a šly na čilaut, všechno tam strašně rozebraly u hubiček a teď jsou děsně zaseklý do jednoho squatera, protože byl fakt hustej!
Nerozumíte mi? Opakuji jen to, co mi včera v noci řekla moje dcera. Mé dceři je osmnáct let.

Teď udělám lehký překlad. Žabička a Beruška jsou kamarádky. Mají něžné oči a něžné obličejíky, obrovské černé boty jako stavební dělníci, obrovské kalhoty jako pracovníci metra, bundy jako vězňové na Sibiři, trika odrbaná jako obyvatelé Bronxu a hlasy jako vyžilé barové zpěvačky.

Žabička a Beruška jskou roštěnky - to znamená, že jsou to přitažlivé dívky pro squatery. Squateři jsou nájemníci (většinou nelegální) polorozbořených domů, ve kterých bydlí proto, že mají hnusně komerčně zaměřené rodiče. Roštěnky se zkalily, v překladu znamená, že se dívky bavily v Ještěrce, a to je podnik, kde se týpci - to jsou chlapci s kohouty do půlmetrových výšek a s dredy, které vznikají z vlasů tak, že si je půl roku nemyjete - scházejí. Chalka je dobré jídlo, hubičky jsou omamující houby lysohlávky, a když je někdo zaseklej, tak to v praxi znamená, že někoho miluje, a lásku si nejvíc zaslouží ten, kdo je hustej, protože ten je prostě krásnej, a často je to proto, že je propíchanej, a to vypadá tak, že je prostě propíchanej! Náušnicemi, špendlíky a kroužky prakticky po celém těle.

Jo! A čilaut, to je takový mejdan, kde se hraje pomalá hudba. A na čilautu jsou většinou všichni boží a taky v pohodě. A většina matek a otců těch, kteří jsou na čilautu, v pohodě není, a to proto, že nechápe, že jejich ratolesti milují humus a nechtějí chodit do ústavu (většinou to bývá gymnázium), kde je učí kreténi.

Děti v pubertě lžou, kradou, fetují, myslí si, že jste seniláci, jsou pořád doma, anebo tam nikdy nejsou, nemyjí se a pořád okupují koupelnu, mají strašné kamarády, nejedí nic, žerou, vyhrožují sebevraždou, vzkaz by vám nevyřídily ani za zlaté tele a rozzáří se, jen když mají telefon.
Betty MacDonaldová měla báječný nápad, že nejlepší by bylo puberťáky poslat do penzionátu a přijet si pro ně, až jim bude třicet.

Abychom vůbec přežili, že naše děti bydlí s námi v jednom bytě, je nezbytné řídit se následující radou:

NIKDY SE JICH NA NIC NEPTEJTE


Má kamarádka se tuhle naivně zeptala své dcery, kdy skončila první světová válka. Dcera odpověděla, že někdy v roce 1966. Můj kamarád se zeptal svého syna, proč si tvář propíchl sichrhajckou. Syn mu odpověděl, že proto, že nechce vypadat tak hnusně jako on. A když jsem se já zeptala své holčičky, kde chce bydlet, až nebude mít na nájem, tak mi řekla, že v kanále a že je přesvědčená, že se jí tam bude líbit, protože si to tam hezky zařídí!

Když mně bylo osmnáct, tak v naší třídě byly asi tak čtyři macaté holky a pak tam byly dvě štíhlé a dvě, které byly hodně hubené. Nedávno jsem byla na plese jedné střední školy a tam jsem zjistila, že jsou tam jenom strašně štíhlé holky anebo holky strašně hubené. Zeptala jsem se proto dcery, jak je to možné, a ona s přehledem řekla: "To je přece jasný! Polovina fetuje a ta druhá půlka, to jsou anorektičky!"

(...)