Než zavřu oči

Za chyby vládců se platí krví lidu. Ukazují to nedávné i staré dějiny, a to opakovaně. Nejinak tomu bylo v případě syna rakouského horského sedláka, který byl vržen do krveprolití na východní frontě. Byl v rozkvětu mládí a Německá říše už byla blízko porážce ve válce. Ve zralém věku vzpomíná na ony temné hodiny, které ho pronásledovaly po celý život: na svůj kulomet, který používal v nemilosrdných bojích s přesilou nepřítele, na boj o přežití v brutálním boji zblízka redukovaném na nejzákladnější instinkty. Vzpomíná také na skálopevné kamarádství ve své horské jednotce, na nečekaná gesta lidskosti i na šílenou brutalitu v době, kdy se svět vymkl kontrole. Toto nemilosrdné, upřímné a dojemné vyprávění, které se odehrálo v reálném životě prostého frontového vojáka za druhé světové války, slouží jako připomínka, že je třeba se za všech okolností zasazovat o mír a pohrdat válkou. Dokud se oči nezavřou...