Zloději se vymstila přílišná naivita. Anebo snad mladistvý zápal. Je mu sotva čtrnáct, a stařeně, k níž se vloupal, aby ji okradl, devadesát tři. Zpočátku se zdá, že všechno půjde hladce. Opak je však pravdou.
Mladík se ani nenaděje, a už je zavřený v koupelně, kam ho stařena, hlídající za dveřmi, zamkla. Teď si bude muset vyslechnout příběh života, který spěje ke konci, vzpomínky osoby stejně tak osamělé, jako jsou lidé, na jejichž život již číhá smrt. Proti své vůli bude chlapec jedno velké ucho. Jeho hlas se nepočítá. Konečně nadešel čas, aby ta žena mluvila a byla vyslyšena. Představení právě začíná. Nějakou chvíli potrvá. Čtenáři budou vestoje aplaudovat.
Aby bylo jasno: Lehčí než vzduch je hrdinský literární čin. Rukou mistra utváří Federico Jeanmaire nezapomenutelný monolog. Humorný a dramatický, oslnivě intenzivní. Je to mistrovská parabola: díky zmařenému pokusu o vloupání vykoupí žena život svůj i život své matky a svého otce, se vším zúčtuje. Jednou provždy bude moci vyjádřit slovy své názory, své myšlenky, svou lásku i svou nenávist, banality i naprosto zásadní věci. To, co se v hlavě neustále honí a co si nikdo nikdy nechce vyslechnout celé. Není snad tohle sen každého z nás? Tady se splní …
Patnáct let po svém prvním vydání a získání prestižní literární ceny Premio Clarín de Novela, s více než 70 000 prodanými výtisky, přeložen do němčiny, francouzštiny, řečtiny a arabštiny a v některém z těchto jazyků převeden i na divadelní jeviště, je román Lehčí než vzduch již klasickým dílem současné argentinské literatury.
