Pojem stíhací eso se zrodil už za první světové války a byl jím označován letec, který ve vzdušném boji dokázal sestřelit nejméně pět nepřátelských letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát. Od množství sestřelů se totiž odvíjelo i udělování vyznamenání, povýšení, respekt spolubojovníků a mnohdy i finanční odměna. Za Druhé světové války se toto označení hojně používalo a kult stíhacích es pěstovaly prakticky všechny státy, účastnící se tohoto konfliktu. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí a tato poměrně malá skupina pilotů dosáhla většiny sestřelů, kterých jejich jednotka získala. Velká esa se také často stávala veliteli jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Všichni se samozřejmě snažili sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy sedmi mužů, popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali totiž v různých fázích světového konfliktu, na různých letounech a na různých frontách druhé světové války. Někteří se dožili jejího konce, jiní boj se smrtí prohráli a zahynuli za řízením své stíhačky.
