Habsburská šlechta

Šlechta představovala po staletí tradiční vedoucí vrstvu evropské společnosti a ve starší době byla s příslušností k tomuto stavu spojena i významná privilegia v politické, hospodářské a společenské oblasti. Po přijetí ústavy a zavedení rovnosti před zákonem v podunajské monarchii, jejíž součástí byly i české země, se ale v polovině 19. století šlechtictví proměnilo ve zvláštní druh státního vyznamenání, které od jiných odlišoval především jeho dědičný charakter. Snad právě proto měl šlechtický titul nadále značnou prestiž a mnoho významných a bohatých osob nelitovalo námahy, aby jej získalo.
Jak ale bylo možné tohoto ocenění dosáhnout? Jakou roli přitom hrály zásluhy a jakou peníze? A bylo možné o šlechtictví přijít? Mohli se mezi šlechtu dostat jen křesťané, nebo i osoby jiných vyznání? Jak vůbec byla šlechta v době Rakouského císařství hierarchizována? Existovaly rozdíly mezi starými a novými rody? To jsou jen některé z otázek, na které tato kniha - první svého druhu - odpovídá.