Prostopášný modlitební mlýnek

Čítaná

nejúspěšnější současný finský spisovatel, humorista, autor typicky “mužské literatury”. Paasilinna je mimořádně oblíben nejen ve Finsku, ale i v řadě dalších západoevropských zemí. Česky vyšel zatím jeho román Zajícův rok, připravují se další knihy: Stará dáma vaří jed, Chlupatý sluha pana faráře a Les oběšených lišek. Autor humoristických románů Arto Paasilinna je nejpopulárnější finský spisovatel. V pětimilionovém Finsku vycházejí jeho knihy ve statisícových nákladech, na jeho autogramiádách stojí dlouhé fronty, na autorská čtení přicházejí stovky lidí. Paasilinna je mimořádně populární i v západní Evropě, zejména ve Francii a v Itálii. Jeho popularita ve Finsku se dá přirovnat k popularitě Michala Viewegha u nás. Popularita ano, ne však jeho styl. Arto Paasilinna je typický “mužský” spisovatel a i tím se vyděluje z převažujícího ženského či přímo feministického hlavního proudu současné finské literatury. Paasilinna píše pro muže a o mužích. Jeho typičtí hrdinové jsou unaveni životem ve městě a v civilizaci, velmi často jsou rovněž znechuceni svými neustále nespokojenými manželkami, nebaví je jejich práce, která nemá žádný smysl - a utíkají do drsné finské přírody, kde pak ve společnosti divokých zvířat, svérázných venkovských podivínů (a často také mladých a vždy spokojených dívek a nikdy nevysychajícího alkoholu) prožívají jen stěží uvěřitelná dobrodružství, jako “vystřižená” z populárního filmu Svéráz národního lovu. Arto Paasilinna se narodil 20. dubna 1942 v laponské obci Kittilä. Jeho rodina sem utekla před válkou, či přesněji řečeno přišla sem z Petsama na břehu Severního ledového oceánu, z oblasti, kde se těžil nikl a která už v roce 1939 připadla Sovětskému svazu. Paasilinna pochází ze zajímavé rodiny - jeho jeden bratr Erno Paasilinna (1935 - 2000) byl rovněž spisovatel a publicista (jeho esej o Laponsku a ekologii vyšel česky ve Světové literatuře č. 4/1992) a druhý bratr Reino Paasilinna (nar. 1939) je politik, od roku 1996 poslanec Evropského parlamentu. Arto Paasilinna, nejpopulárnější z bratří, vystudoval večerně vysokou školu a působil pak jako novinář, nejprve v Laponsku a později v jižním Finsku, v Helsinkách. Od počátku 70. let 20. století, kdy začaly vycházet jeho úspěšné knihy, je spisovatelem z povolání. Od té doby je každá jeho nová kniha netrpělivě očekávána jak čtenáři (Paasilinnovy knihy jsou tradičním dárek k svátku finských mužů, Dni otců, který se slaví druhou neděli v listopadu), tak nakladatelem, který si od knihy právem slibuje výrazné zlepšení své hospodářské situace. Vztah kritiky k Paasilinnovy už tak jednoznačný není (což v případě úspěšného a hojně prodávaného autora není tak úplně překvapivé) - některé knihy (mj. právě vycházející Zajícův rok) jsou hodnoceny kladně, jako kvalitní oddechová literatura, k jiným jsou recenze kritičtější. Kvalitní oddechová literatura je termín, který Paasilinnovu tvorbu plně vystihuje: jeho knihy se dobře čtou, čtenáře zajímá, “jak to dopadne”, snadno se vžije do pocitů hrdinů knih a touží prožívat stejná dobrodružství jako oni. Přitom problémy, které se v knihách vyskytují a řeší, nejsou nijak plytké, jsou to problémy skutečného života, ale autor o nich píše s humorem, nadsázkou a fantazií.