Monografie věnovaná dílu a osobnosti Karla Chotka (1881-1967), zakladatele československé univerzitní etnografie. Osudy žáka Josefa Pekaře, Jaroslava Golla a Lubora Niederleho ilustrují rozrod věd o kultuře a o člověku v moderní době. Z dějin oboru však jako by Chotek zmizel, podobně jako během jeho života vymizely i jevy "lidové", vernakulární kultury, jimž věnoval podstatnou část svých odborných zájmů. Autor se hlásí ke konceptu kontextuální biografie a proměny etnografie na poli mezi slavistikou, západní darwinistickou a tylorovskou antropologií, problémy výzkumu rasy, národnosti a kulturní identity v karpatské oblasti, na Balkáně i Kavkaze zasazuje do dobových kulturně-politických souvislostí. Kniha chce tak být nejen sondou do dějin vědy, ale též příspěvkem k tématu česko-slovenských vztahů.