Podzimní čas mocné říše

Kniha čerpá svůj námět z jedné z nejdramatičtějších i nejromantičtějších etap světových dějin - z doby, kdy vrcholilo velké stěhování národů. "Poslední Říman" Aetius, císař Valentinianus III., hunský král Attila, vizigótští, franští a vandalští vládcové i další historické postavy, vystupující na stránkách tohoto příběhu, reprezentují dva rozdílné střetávající se světy: svět dožívající antické civilizace a prostředí "barbarských" etnik, přicházejících na scénu historie se svými osobitými představami o životě a jeho hodnotách, o morálce i náboženství. Osudy západořímské říše v 1. polovině 5. století po Kr. se představují v životních příbězích významných osobností, které spoluvytvářely dějiny oné doby, i zcela obyčejných současníků, jako je dejme tomu Římanka Leandra, tak trochu pradlena, tak trochu prodavačka lásky. Vyprávění se přitom snaží ponořit do atmosféry dávno minulého času co možná nejhlouběji. Jedna z největších bitev starověku, svedená na proslulých Katalaunských polích, je zde například nejenom mozaikou spádných, napínavých dějů, ale ožívá též díky popisům svého zrcadlení v myslích Římanů, Germánů a Hunů - jak jen do jejich duše dneska dovolují proniknout naše vědomosti o představách a psychologii tehdy žijících lidí. Román tedy chce především být pohledem do nitra člověka neurovnané doby. Doby, kdy římská říše, napadaná "barbary", znova zoufale potřebovala statečného a hrdého občana, kdy se vzájemně mísily, ohrožovaly i obohacovaly rozličné kultury, stýkalo se i bojovalo spolu křesťanství s pohanstvím, kdy klesala moc západořímských císařů a rostl vliv římských papežů; času, v němž antika ustupovala rodícímu se středověku.